Na zamyšlení 
3 Comments Jak se vyrovnat s neúspěchem
Většina věcí se jí povedla až na podruhé. Na druhý pokud udělala autoškolu. Na podruhé se dostala na vysokou školu. Druhý její vážný vztah vyšel a vdala se.
Tlačila na sebe, aby byla dokonalá. To, co udělala, pro ni nikdy nebylo dostatečně dobré, pravděpodobně se tomuto destruktivnímu vzorci naučila od svých rodičů během svého dětství. Podle pravidla: veškeré vnímání je projekce, ani to, co dělali druzí lidé, pro ni nebylo dostačující. Kritizovala nejen sebe, ale i ostatní.
Ve třiceti letech jí objevili rakovinu.
Leona se vyléčila díky tomu, že se naučila na sebe netlačit a neporovnávat se s ostatními. Už dlouho neměla nutkání někomu dokazovat, že je nejlepší. Už dlouho neměla potřebu, aby ji druzí za každou cenu pochválili, protože se naučila oceňovat samu sebe. Zaujala k životu postoj, že všechno je tak, jak má být. Ten, kdo bojuje proti současnému okamžiku, popírá dokonalost celého Vesmíru.
Život probíhá ve vlnách. Nikdo není stoprocentně úspěšný ve všem, co dělá, pokaždé. I když někteří guru osobního rozvoje působí, že jsou vždycky happy, vždycky mega úspěšní, nevěřte jim.
Život je tancem protikladů. Kdyby dneska večer nezapadlo slunce a nenastala noc, jak byste ráno věděli, že je zase ráno?
Jak se střídají roční období, tak i v našem životě se střídají období radosti a smutku. Teď jde o to, aby ta období smutku nebyla příliš dlouhá, jde o to, aby byla co nejkratší.
Většina lidí je více vycvičená v prožívání negativních emocí než v používání těch pozitivních.
Jak to změnit?
Aby se věci ve vašem životě změnily, musíte nejdříve změnit sebe.
Krok číslo jedna k vytvoření si pozitivních emocí: zaměřte se na to, co chcete a jednejte, jako kdybyste svých cílů již dosáhli. Tím si vytvoříte pozitivní stav a pozitivní stav povede k užitečnému chování. Také se zbavte svých negativních emočních bloků za pomocí techniky časových os.
V NLP máme pravidlo, že neexistuje něco takového jako neúspěch, pouze zpětná vazba.
I mně nějakou dobu trvalo, než jsem si byla schopná říct: jsi dobrá a to, co děláš, úplně stačí.
Čím více zkušeností mám, tím jsem lepší a s vědomím toho žiju a pořád se učím.
Dobrý den,
dnes mi téma dost sedlo (i já mám dost věcí až napodruhé), přesto… Minulý týden jsem neudělala na třetí pokus státnici, což znamená, že 3 roky studia a nervů, 30 tisíc za prodlužování (už je mi 29) vyletěly oknem. A to všechno přestože jsem se opravdu učila (asi jako nikdy před tím) a absolvovala několik druhů různých terapií (včetně NLP), abych se zbavila negativních emocí, vlivu matky, vlivů z minulosti, strachu, uklidnila se, trénovala to, abych to zvládla to atd. A pořád nejsem schopna pochopit, co s stalo a kde je ta chyba. Proč tolik úsilí a všeho je nenávratně pryč? Protože jsem se snažila moc? Nevím, jak se snažit málo, když jde o školu. Naštěstí si nemyslím, že by to byla něčí vina, ale záhadou mi to je. Nevím, co tedy dělat. A zatím mi nejde na tom najít něco pozitivního. 🙁
Veroniko, tyto věci se Vám v životě dějí, protože jste se ještě nenaučila tomu, čemu se potřebujete naučit. Přemýšlejte o tom, co to je.
Dobrý den, nevím jestli to sem patří, ale já už delší dobu bojuji s tím, abych nebyla negativní, ale po všech těch zlých zkušenostech se nějak nemohu do tohoto stavu dostat.Ano jsou dny , kdy jsem naprosto vpohodě ,a le stačí mi nějaký náznak něčeho a je všechno pryč.
Nechci se tady moc rozepisovat , ale náš prostřední syn měl dluhy, pomohli jsme mu s insolvencí,byla v tom i jeho hypotéka na cokoliv , ale moje zástava.Před 6 lety kdy s tím začali to asi moc lidí okolo nevědělo a tak syn splácel a vše šlapalo až potřech letech se ozvala banka co u ní měl hypotéku, že se jí nelíbí ,že dostane jen 30% a chce vyplatit celou zástavu naráz ,tedy 1000000,- Kč…..tak a co teď?Dům jsem prodat nechtěla , to by mě zabilo, tak jsme sháněli, bojovali s bankou , soudem a nakonec získali úvěr, který dnes splácíme a budeme ještě 15 let,ale za 3 roky jdu do důchodu.Syn skončil insolvenci,tak jsme se s nímchtěli domluvit na pomoci se splácením , ale ouha, on je přeci čistý, on už vše zaplatil, my jsme ho do toho natlačili, my jsme si o zavinili on si chce užívat života, je mu 36. Takže už mám syny jen dva, jelikož jeho podmínkou na splácení bylo , aby se ti další dva zřekli dědictví a on dostal dům.
Strašně to bolí,hlavně když ho potkávám skoro každý den,pracujeme ve stejné firmě a bydlí poblíž.Myslíte , že se stímhle dá normálně fungovat?
Omlovám se za román ale jinak to nešlo. Dana