Srp 1, 2016 - Na zamyšlení, NLP    No Comments

Jak vyjít s vlastní rodinou

Docela náročné téma na článek….

Upřímně doufám, že moje vlastní rodina tento článek číst nebude, nepovažuji se vůbec za experta na vztahy s vlastní rodinou. S Jankem děláme, co můžeme, aby vztahy s rodinou byly OK, a to samo o sobě stačí.

Asi většina lidí se mnou bude souhlasit, když řeknu, že není vůbec lehké udržovat kvalitní vztahy s vlastní rodinou.

Když si chcete udržet přátele, chováte se k nim hezky, usilujete o to, aby se s vámi cítili dobře, protože jinak se s vámi nebudou chtít setkávat.

S vlastní rodinou je to jiné.

Nemůžete se přestat setkávat s vlastní rodinou, za to že vám švagrová nebo tchyně vynadala za naprosto banalitu, prostě pořád ty své lidi budete vídat na vánoce, velikonoce, o svátcích, oslavách.

Rodina je důležitá.

Když máte problémy, za kým přijdete jako první než za členy své rodiny?

Jsou lidi v naší rodině, bratři mého tatínka, které za svoji rodinu již nepovažuji. Odpustila jsem jim všechno, co tátovi udělali, ale prostě je ve svém životě nepotřebuji a nevyhledávám.

Nejlepší recept na vycházení s vlastní rodinou jsme se naučila od své tchýně Vilmy.

Tato žena, aniž by si to vůbec někdo uvědomoval, protože všichni to berou jako samozřejmost, je v určitých věcech naprosto úžasná. Například v tom, že nikomu z rodiny nestraní, má všechny svoje děti stejně ráda, nemá svoje oblíbence nebo je má, ale nedává to najevo.

Vilma mě naučila brát každého takového, jaký je, pokud tedy ovšem druhým neškodí. Jako správná mama, když někdo dělá to, co se nemá, i ona se umí ozvat.

U ní mám stoprocentní jistotu, že o mně a Jankovi mluví pořád stejně, tedy že se o nás nevyjadřuje jinak, když nejsme přítomni.

Ale zpátky ke členům rodiny, kteří neumí kontrolovat svoje emoce a říkají věci, za které se později omlouvají…

Použiji na to koučovací techniku, které v NLP říkáme percentuální pozice vnímání.

Nejdříve to zhodnotím z mého úhlu pohledu a uvědomím si svoje pocity.

Na chvíli se zastavím a představím si, že jsem ona a dívám se na situaci z jejího úhlu pohledu a vnímám, že podle její mapy vnímání světa, ona má svoji subjektivní pravdu a že zatím neumí diplomaticky přimět druhé k tomu, aby něco udělali bez zbytečných negativních pocitů.

Potom si představím, že jsem nezúčastněný pozorovatelem.

Jak by se to jevilo člověku, kterého se to netýká?

Potom přejdu do pozice poradce.

Co by mně poradil člověk, od kterého bych si nechala poradit? Co by na to řekl můj oblíbenec Dalajláma?

Díky tomu ze mě všechny negativní emoce opadají a já vím, jak na tuto výzvu reagovat a jak ji řešit.

Otestujte tuto geniální techniku a napište mi své výsledky.

Jak řešíte konflikty ve své rodině vy?

Chceš něco říci? Tak do toho a napiš komentář!