„Přítomnost úspěchu, prohry, štěstí, či dramatických životních událostí v našem životě je z velké míry výsledkem vlastního sebepojetí.“ (J.Melgosa a R Posse, Umění výchovy dítěte)

Každé dítě je jedinečnou osobností a tudíž i vývoj sebevědomí je odlišný. Je ovlivněn působením rodiny, sociálních skupin a vrstev, do kterých patří.  Rozvoj zdravého sebevědomí žáka ovlivňují také smyslové, sociální a emocionální prožitky, které jsou výsledkem osobních vzpomínek na pocity štěstí, uspokojení, úspěchu a pohody.

Zdravé sebevědomí v období dětství má vliv na pozdější psychické zdraví a celkové formování osobnosti člověka. Je to pomalý, složitý a hlavně individuální proces.

Na formování sebevědomí žáka působí vnitřní a vnější vlivy.

1. Psychické dispozice – vnitřní vliv

• inteligence
• svědomitost
• extroverze
• citová stabilita
• přívětivost

Inteligence. Nazývá se také otevřeností, originalitou. Je to aktivní zvídavost vůči novým poznatkům, motivuje nás k poznání. Neměří se inteligenčními testy.

Svědomitost nebo -li spolehlivost, pracovitost, cílevědomost. Na člověka s takovými vlastnostmi je spolehnutí, „svědomí“ mu nedá, aby něco zanedbal.

Extroverze nebo-li entuziasmus je charakterovou črtou lidí, kteří snadněji navazují známosti a tudíž se i lépe prosazují a uplatňují ve společnosti, jsou oblíbení.

Citová stabilita je charakterizována odolností vůči nepříznivým náporům a optimistickým vnímáním situací.

Přívětivost, nebo také vstřícnost vůči přátelské aktivitě druhých lidí, vstřícnost v přijímání nabídky přátelské pomoci. Takoví lidé nemají rádi hádky a konflikty.

2. Fyzické dispozice – vnitřní vliv

Nenapravitelné škody v sebevědomí způsobuje hlavně systém hodnot, které předává dětem společnost. To, co jiní nazývají vadami krásy, jsou ve skutečnosti originální odlišnosti, které činí člověka výjimečným. Bohužel jsou už děti ovlivňovány společenskou důležitostí fyzické krásy a díky tomu se u nich formuje komplex méněcennosti, což nepříznivě ovlivňuje jejich sebepojetí. Rozvoj zdravého sebevědomí žáka začíná již v raném dětství a tudíž je potřeba nenásilně ovlivňovat jeho pohled na sebe sama. Na jeho sebepojetí a sebehodnocení.

Vnější vlivy

Rodina hraje v životě dítěte – žáka, velice důležitou roli. Je prvním jevištěm, kde si dítě může vyzkoušet, zda-li je akceptováno, co je z jeho strany žádoucí a co nikoliv. Nesprávný postoj rodičů se projeví na sníženém nebo příliš vysokém sebevědomí žáka. Obě vlastnosti jsou extrémem, a když je dítě s nástupem do školy zařazeno do kolektivu, kde je od něj vyžadována spolupráce, stávají se problémem. Rodina a domácí prostředí mají značný vliv na rozvoj zdravého sebevědomí žáka.

Škola ovlivňuje dětské sebehodnocení zásadním způsobem a v určitém období přebírá hlavní roli. S nástupem do školy, kdy se dítě stává školákem, je nuceno se osamostatnit a převzít odpovědnost  za vlastní jednání a následky. Pro žáka má zásadní význam pozitivní start, zkušenost s vlastními úspěchy i neúspěchy, vztah učitel – žák a vztahy se spolužáky. Možná, že jsme dosud nebyli ochotni připustit, že školní prostředí ovlivňuje sebepojetí a sebehodnocení žáka v tak velké míře.

Vývoj zdravého sebevědomí žáka závisí od jeho hodnocení ze strany důležitých (klíčových) osob v jeho životě. Důsledkem toho vzniká:

• nízké sebevědomí – pocit méněcennosti
• zvýšené sebevědomí – pocit všemohoucnosti
• zdravé sebevědomí – přiměřená míra sebevědomí

Základem životní rovnováhy je zdravé sebevědomí. Žák se zdravím sebevědomím umí reálně odhadnout vlastní možnosti, vytyčuje si dosažitelné cíle, které plní, adekvátně se prosazuje a umí si získat přirozený respekt.

Základem pro rozvoj zdravého sebevědomí žáka je vytvoření si úcty k vlastní osobě.