Tagged with " cukr a bič"
Úno 7, 2014 - Na zamyšlení, O mně    1 Comment

Jak vyjít s tchýní / svokrou

Mám ráda moji tchýni, i když je jiná, než jsem já.

Vždycky tomu tak nebylo. V jejich velkém starém domě mi bývávalo zima.

Také mi moje ego stálo v cestě. Připadala mi příliš negativní, ustrašená, nepodnikavá, neambiciózní, zaměřená na problémy.

(Já jsem naopak člověk, který je zaměřen na řešení. Všechno je možné vyřešit! Všechno je možné zlepšit! Nebo když už tedy něco nejde vyřešit, potom je lepší se tím nezabývat, neřešit to, přijmout to.)

Potom, co do mého života vstoupilo NLP, uvědomila jsem si, že každý člověk je odlišný, protože každý z nás vnímá realitu jinak na základě našich programů v podvědomí.

Někdo je motivován cukrem, někdo je motivován bičem. Někdo se soustředí ihned na řešení výzev, druhý potřebuje v tom problému strávit nějakou dobu a přemýšlet o důsledcích jeho činů a to je naprosto správné. Někdo se soustředí na detaily. Další potřebuje vidět a pochopit věci ve velkém obrazu a nepotřebuje podrobnosti.  V NLP rozlišujeme mnoho podvědomých filtrů, které rozhodují o tom, na co se soustředíme a čemu věnujeme pozornost.

Také díky technikám raportu (raport je podvědomý empatický vztah k druhým, raport vytváří kvalitní vztah, který má za následek vzájemnou důvěru a vstřícnost a vede k pocitu pohodlí a shody mezi lidmi) se na maminku mého manžela dokážu naladit.

Umím se naladit na jakéhokoliv člověka, i když nesdílím, ale pouze respektuji jeho model vnímání světa. To mi umožňuje vycházet s kýmkoliv.

Na naše smysly útočí každou sekundu 2 miliony bitů informací, naše vědomí z toho objemu je schopné pojmout jen 134 bitů. Proto musíme realitu vymazávat, překrucovat a zevšeobecňovat tak, aby vyhovovala našemu modelu vnímání světa podle našich podvědomých programů.

Proto je každý člověk jiný a naprostý originál.

V NLP se řídíme pravidlem: „Mapa není území.“

Tím myslíme, že každý člověk vnímá realitu jinak.

Určitě si teď někdo může říci: „A jak často se s ní vídáš, když máte tak skvělé vztahy?“

Nebydlíme spolu, vídáme se tak každé dva měsíce, protože my bydlíme v Praze a naše rodina na Slovensku. Nevím, jak by to vypadalo, kdybychom spolu bydleli.

Myslím si, že je zdravé, když rodiče a dospělé děti bydlí zvlášť, i když plánujeme, když se nám narodí miminko, že budeme babičky hodně používat ke hlídání a ony se už na to těší.

Můj manžel má zase rád moje rodiče a dobře spolu vycházejí.

I když můj tatínek je odlišný od mého manžela. A potom, že si holka najde takového manžela, který je povahově podobný jejímu tatínkovi. V mém případě se tento mýtus nepotvrdil.

Na kurzu NLP jsme měli paní, která špatně vycházela se svojí tchýní. Stačilo, aby někde uviděla její fotku, vůbec s ní nemusela mluvit a to že ji viděla, byť na fotce, byl pro ni spouštěč, který ji uváděl do velmi negativního stavu.

Naučili jsme ji technikám kotvení. Teď když vidí svoji tchýni, spustí svoji kotvu klidu a uvede se do příjemného stavu, kdy ji nic nerozhází a díky tomu se jejich vztahy v rodině podstatně zlepšily.

A co vy? Jak vycházíte se svojí tchýní/svokrou a s ostatními členy rodiny?

Přijďte na tom pracovat na kurz NLP.