Jsem hrdým introvertem
Celý život jsem nejraději seděla doma a četla si, než bych šla „se bavit“ ven. Občas jsem mívávala ze sebe špatný pocit, že nejsem tak společenská, upovídaná a zábavná jako ostatní.
Na gymnáziu jsem byla zasněným teenagerem. V hodině latiny jsme často snila o skvělém životě, který jednou budu mít a taky že mám!
Vizualizace funguje a přinesla mi více než latina.
Jako introvert jsem měla většinu svého života pocit, že „nezapadám.“ Po třicítce jsem si uvědomila, že ani zapadnout nechci. Chci být prostě sama sebou. My introverti býváme k sobě často kritičtí, možná bych měla říci vy introverti, protože já už jsem se naučila k sobě kritická nebýt.
Vyčítavý hlas, který mi šeptal, že nejsem tak dobrá jako všichni ostatní, utichnul. Teď jsem hrdým introvertem. Jsem hrdá na svou přemýšlivou povahu, na svoji schopnost naslouchat druhým, na své umění vytvářet hluboké vztahy, na svoji práci, díky které mám možnost tvořit. Miluji intelektuální diskuze. Je mi potěšením připravovat přednášky z oblasti osobního rozvoje.
V mém dospívání mě fascinovaly rozhovory, které měly hloubku.
Už od 12 let jsem četla knihy z oblasti osobního rozvoje od Louis Hay – Miluj svůj život, Murphyho – Moc podvědomí, Moodyho – život po životě. Svým klientům pokládám při koučinku na objevení talentů otázku: Na co jste si hráli, když jste byli malými dětmi? Já jsem si hrála na to, že přednáším.
Většina lidí si myslí, že být introvertem je něco špatného. Introverti jsou nejméně chápanou skupinou ve společnosti. Lidé si o nás myslí, že jsme nepřátelští, arogantní nebo stydliví, ale nic není vzdálenějšího pravdě! Největší rozdíl mezi introverty a extroverty spočívá v tom, že introverti získávají energii tím, že jsou sami a extroverti zase dobíjí svoje baterky ve společnosti druhých lidí. Introverti trpí ztrátami energie, příliš mnoho stimulů je vyčerpává. I když nás přítomnost lidí vysiluje, zároveň po ní toužíme.
Chcete být vyrovnaným člověkem?
Přestaňte popírat to, kým jste.
Dobrý den,
ano, mnoho lidí se na introverty dívá „skrz prsty“. Já jsem také introvertní. Pamatuji si, není to tak dávno, že má jedna kamarádka mi dost vyčítala, že jsem „furt“ doma a čtu. Co je na tom ale špatné? Přitom chodím ven – na procházky do přírody s pejskem, na kolo po cyklo stezkách, ale také večer do baru na vínko. Extroverti jednoduše nikdy nepochopí, že pro nás je jednoduše vyčerpávající pořád někde „lítat“ a raději jsou sami (s maminkou :)) doma! Teď brigáduji v aqualandu jako pokladní a také řeším hovory po telefonu a různé problémy s lidmi. Někoho to baví, ale já z těch houfů lidí jsem nesvá a jsem vždy ráda, když po 14 hodinové šichtě jsem doma…. a nemluvím. .. jen sedím a užívám si samotu. Ale také pořád přemýšlím (btw přemýšlím pořád, i ze spánku se budím, protože pořád přemýšlím, můj mozek asi neoddychuje), jestli to není spíše má nevýhoda. Chci být nezávislá – pracovat pro sebe, chci být úspěšná. Nabírám zkušenosti – dříve jsem byla vyplašené kuřátko z lidí, ale naučila jsem se s nimi jednat. Sice jsou to jen „blbé“ brigády, peníze mi nepřinesly, ale jsem ráda za tyhle zkušenosti co se mého zrání týče. Vím, že mám toho dost před sebou a že si budu moc šíleně máknout, abych se měla v životě skvěle a ještě o to víc, když jsem introvert a ráda doma osamotě, a bude to vše stát velké překonání sebe sama a své povahy, ale těším se…:-)))