

O introvertech a jejich prosazování, strachu z lidí a z vytváření kontaktů, a o zapadnutí do týmu
Tento článek píšu „na přání.“ Oslovila jsem totiž svoje FB přátele aby mi napsali, o čem by si rádi přečetli, a bylo mi doporučeno téma, které tvoří nadpis.
Začínám tedy s mým oblíbeným tématem – introverti.
O introvertech panuje mnoho mýtů. A některé mýty bohužel padají přímo z úst psychologů. Když přednášející psycholog na jednom kurzu psychologie prohlásil, že „introverti se typicky nezajímají o druhé lidi“, měla jsem opravdu velké nutkání vzít opravdu velkou učebnici psychologie a …zbytek si umíte domyslet.
O to více jsem byla zklamaná, že tak překroucená slova vyšla z pozice autority, a proto byla více nebezpečná.
a) Prosadit se
Abych mohla „poradit“- zamentorovat introverta v tom, aby se uměl prosadit, potřebovala bych více konkrétních informací. Prosadit se kde konkrétně? V práci? Ve skupině přátel? Ve sportu? Co to konkrétně pro Vás znamená se prosadit?
Pořádně se ho nebo ji na to doptat, (vykrokovat to dolů – jak říkáme v NLP), co to pro klienta znamená to slovo prosadit se.
Pro introverta je nejsnadnější prosadit se v činnosti, pro kterou cítí velkou vášeň a která ho baví.
Já osobně nemám problém prosadit se v kontextu toho, když mě něco opravdu zajímá. I když jsem introvert, (ne stoprocentní, mám i svoji extrovertní složku), na kurzech psychologie, kam chodím, působím nejvíc akčně, možná nejvíc extrovertně a to z toho důvodu, že je to „moje téma“, ke kterému mám co říct.
Pro introverta je mnohem důležitější než pro extroverta, aby si správně zvolil práci. Aby dělal něco, co jej skutečně zajímá, co je jeho srdcovka a co je přímo pro něj. Extrovert se v práci „přizpůsobí“, když je dobrý kolektiv.