Marie Michaličková

Ahoj všichni milí čtenáři,

doufám, že se máte dobře a těšíte se na nový článek. Právě teď píšu novou knihu s názvem Koučování pro každého a radím se s našimi kouči ve FB skupině škola NLP, abych našla nejlepší témata pro mé čtenáře. Nedávno jsem dostala zakázku na napsání článku o zvýšení sebehodnoty od jedné naší koučky.

Doslova se ta naše koučka vyjádřila takto:  Maruško, témata, která se řeší téměř u všech klientů, je nedostatek sebehodnoty, sebelásky a sebeuvědomění.

Ta věta mě dráždila.

“Á typicky miltonovská věta, jsou v ní vymazané, překroucené a zevšeobecněné informace”, říkala jsem si.

A měla jsem nutkání ji okamžitě napadnout za pomocí Metamodelu.

Nejlépe tím, že najdu výjimku, kdy to neplatí: A co korporátní koučové, kteří se zaměřují na dosahování finančních cílů? Oni také pracují na zvyšování sebehodnoty, když řeší zakázky, obraty, zisky atd?

Nebo já když jsem za více než deset let své koučovací praxe, provedla stovky lidí koučinkem na objevování silných stránek a talentů, tak to jsem s nimi také řešila zvýšení jejich sebehodnoty?

Nebo naši koučové a koučky, kteří spojují koučink s výživovým poradenstvím, tak se vlastně taky věnují zvýšení pocitu sebehodnoty svých klientů?

A pár dnů jsem to téma v sobě nechala pracovat.

A potom mě to trklo: Ona má vlastně pravdu!

Protože pokud bychom šli po jádru té motivace toho, proč dělají, to co dělají a vyptávali bychom se těch lidí do hloubky pomocí NLP otázek:

• Co ti to dává, když vyděláváš hodně peněz? Jaký pocit?
• Co ti to přináší, když objevuješ svoje talenty a silné stránky?
• Jaký to má pro tebe význam a smysl, když hubneš?

Kdybychom šli opravdu do hloubky a vyptávali se klienta dostatečně dlouho, tak bychom nakonec uslyšeli odpověď: 

“Všechno to dělám, abych dovolila sama sobě/sám sobě mít se ráda. Všechno to dělám, abych měl/a pocit, že mám hodnotu.”

Když se narodí malé miminko, tak je naprosto dokonalé. Ono o sobě ví, že je důležité a dokonalé. Když pozoruji svoji malou holčičku, která má necelých sedmnáct měsíců, jak si hraje a objevuje svět kolem sebe, tak motivace její činností je úplně jiná než zvýšení vlastní sebehodnoty. 

Když mi otevře skříň a začne “organizovat” věci v ní, tak vidím na její malé krásné tváři čistou radost z objevování a z učení se novým věcem…

Co se stane s malými dětmi, že postupem času tak radikálně změní svůj postoj z: “Dělám věci, protože mě baví” na: “Dělám věci, abych zvýšil/a svoji sebehodnotu”?

Od mládí jsou nám do hlavy zasouvány dva nebezpečné programy: 

• První program zní: Máme tě rádi, ale musíš se ještě zlepšit, protože ještě nejsi dost dobrý nebo dobrá. Musíš se zlepšit ve škole, ve sportu, v oblíbenosti mezi spolužáky, musíš se zlepšit ve všem co děláš…
• Druhý program je přímo devastující pro sebeúctu a sebelásku dítěte: Máme tě rádi – jen když podáváš nadprůměrné výkony, se kterými se my – tvoji rodiče můžeme pochlubit ostatním. A když se nedostaneš na gympl, na výšku, nebudeš mít samé jedničky, nebudeš nejlepší ve třídě, čtenář si doplní podle toho, co slýchal ve svém dětství… tak jsi v nemilosti, nikdo se s tebou nebude bavit, naopak budeš i na veřejnosti kritizován/a a budeme do tebe při každé příležitosti rýpat, aby sis uvědomil/a, jak moc jsi selhal/a a jak moc jsi nás zklamal/a, aby ses příště víc snažil/a.

Místo toho, aby rodiče dali takovému dítěti to, co ve chvíli, kdy se mu nedaří, nejvíce potřebuje: Obejmutí, podporu, povzbuzení, radu… tak jeho sebeúctu zašlapou ještě víc do země.

Co se s takovým dítětem stane, až vyroste?

Pravděpodobně z takového dítěte vyroste člověk, který je zaměřený na podávání velkých výkonů. Člověk, který je spokojený a který má ze sebe dobrý pocit jen tehdy když podává velké nadprůměrné výkony nebo člověk, který nikdy se sebou spokojený není, protože žádné jeho výkony pro něj nejsou dost dobré…

V nejhorším případě to bude člověk, který se nemá rád a který se nenávidí za své chyby a za neúspěchy. 

Ale život je plný neúspěchu a překážek. Možná byste tuto větu nečekali od motivační koučky, ale je to pravda! 

Přitom není důležité, zda jsme svého cíle doposud dosáhli nebo ne. Cíl je možné upravit, můžeme si je posunout více do budoucnosti, abychom na jeho dosahování měli více času atd.

Psychologové se však shodují na tom, že to, co odlišuje úspěšné lidi od neúspěšných je to, jak se k neúspěchu staví, jak se s ním umí vypořádat.

Když přijde situace, kterou vnímáte jako neúspěch, porazí vás to na dlouho dobu na kolena nebo zatnete zuby a začnete bojovat dokud neuvidíte světlo na konci tunelu?

V každém případě nikdy bychom našim rodičům neměli nic vyčítat. Všichni jsme oběti obětí. 

Oni vždy jednali v dobre víře, že takto se děti vychovají správně. Používali na své děti stejné vzorce a programy, ktere se naučili od svých rodičů.

Nicméně s těmi informacemi, co máte dnes si můžete zvědomit škodlivost těch programů a můžete ke svým dětem přistupovat trochu jinak.

Nepochopte mě však špatně. Nechtít po svých dětech vůbec nic a nechat je koukat celý den na tablet je opačný škodlivý extrém dnešni doby. Koncept líného rodiče: “Ať se děti vychovávají samy” je nesmírně populární, ale nepřináší dobré výsledky.

Je dobré od dětí chtít nějaké výkony, aby nám pomohly s úklidem, vařením, aby se učily do školy, aby měly koníčky a zájmy, aby sportovaly, ale prostě nepodmiňovat jejich úspěchy s jejich sebehodnotou.

Na závěr bych vám chtěla předat jednu věc.: Nemůžete zvýšit svoji sebehodnotu. Není to možné, protože tu máte pevně danou už od vašeho narození. A je obrovská. Žebrák na ulici má úplně stejnou lidskou sebehodnotu jako šéf Microsoftu. Každý z nás si může jen uvědomit, že ji má.