Čvc 30, 2011 - Na zamyšlení    4 Comments

Život je krátký…

Father and Daughter, Sunset at Centennial Park Sydney Australia
Creative Commons License photo credit: Alex E. Proimos

Život je krátký, a proto mě stále nepřestává překvapovat, kolik lidí si jej neužívá…

Copak neví, že tu nebudou věčně, nebo že mohou odejít zítra? Nikdo z nás nezná den ani hodinu….

Ale nechci psát o smrti, ale spíše o přístupu k životu. Během dětství se učíme od svého okolí přístupu k životu.

Skeptici se svým přístupem chrání před tím, aby je druzí zneužívali.

Pesimisté vždycky očekávají to nejhorší, což negativně ovlivňuje jejich život. Když se díváte na svět černými brýlemi, utečou Vám příležitosti a selháváte v tom, co je potřeba udělat, abyste vylepšily svoje vztahy, finanční situaci nebo kvalitu svého života. Pesimisté se nikdy nevzdají přesvědčení, že svět se spiknul proti nim, že jim všichni ubližují, a že se nenarodili pod šťastnou hvězdou.

Je velmi náročné žít s pesimistou.

Studie ukazují, že u pesimistů je větší pravděpodobnost onemocnění chronickou nemocí než u optimistů. Jedna známá průpovídka praví, že pesimista vidí sklenici jako napůl prázdnou a optimista napůl plnou.

Optimisté vidí světlo na konci tunelu…

Podle mého názoru je pesimizmus pořádně nepraktický.

Lidé, kteří přemýšlejí, co by se v jejich životě mohlo pokazit, nepracují na změnách, které by mohli udělat. Živí v sobě nerozhodnost. Ono je podstatně jednodušší obviňovat druhé, rodiče, kolegy v práci, šéfa, politiky, za to co se mi v životě děje, než s tím něco dělat.

Snadnější cesty často nebývají těmi nejlepšími. Já jsem se rozhodla již dávno, že přijímám 100 % zodpovědnost za svůj vlastní život, za to, co se oděje a ulevilo se mi.

A co vy?

4 Comments

  • Dobrý den. Podle mé zkušenosti je život soustava katastrof nepravidelně za sebou jdoucích. Proto nesouhlasím s Vaším názorem, že je pesimismus nepraktický. Optimisté možná mohou být zpočátku šťastnější, ale u nich je úspěch a dobrá nálada brána za samozřejmost, a proto jsou neustále deptáni neúspěchy, zatímco úspěchy si člověk neužije, protože „tak jsem to čekal“. Pesimista je realističtější. Očekává špatné události, které zákonitě v životě nastanou, a proto se vůči nim dokáže obrnit. Úspěchy bude brát naopak jako něco neobvyklého, proto mu udělají radost. Není snad takový člověk méně nešťastný? Prohra ho nerozhází, protože jí očekával a stihl se na ni připravit. Jediné nebezpečí zřejmě plyne z pozdější pasivity, přesto mi tento přístup příjde jako logičtější. S pozdravem, Straka

  • A co když ta prohra přijde právě proto, že ji očekával? Když myslím pozitivně, vše mi vychází. Ačkoli jsou určitá období života kdy pochybuji a padam na dno. Ale ze dna se může člověk odrazit 🙂 a život plyne dál krásný plný barev a štěstí 🙂

  • Dobrý den,
    již od dětství můj život provázely velmi nepříjemné události,které mne vždy hodily na pomyslné dno. Mimo jiné to byla smrt rodičů,výchova mladšího bratra,v období , kdy jsem výchovu potřebovala i já sama,spousta úderů od manžela holdujícího alkoholu,syn s autistickými rysy atd…..Začala jsem žít prapodivným stylem,přesvědčila jsem sama sebe,že nesmím být šťastná, protože pokud budu, něco se stane/vždy se něco stalo/. Toto trvalo do té doby, než mi jeden přítel doporučil knihu od Rhondy Byron-Tajemství.Po jejím přečtení /četla jsem několikrát/ jsem se začla na život dívat přeci jen z jiného úhlu a dostala jsem se i kjiným knihám např.Steven Covey-7 návyků vůdčích osobností. A i když zatím přesně netuším jak naložit se zákonem přitažlivosti a zůstávám stát nohama na zemi,tak přesto nyní mám k pesimismu hodně daleko a dostávám se někam na druhý břeh a stále na sobě hodlám pracovat a nesmírně mě to těší.Takře p.Strako,zkuste o tom přemýšlet,už jen to ,že jste na těchto stránkách něco znamená. A Vám Marie děkuji.Kamila

  • Dobrý den, diskuse je to zajímavá a tak ráda připojím i svoje zkušenosti. Myslím si, že každý člověk se rodí s nějakou povahou a nějakým nastavením, které je také silně ovlivněné ranými zážitky dětství. Když jako dítě nachází ve svém okolí pozitivní věci a lidi, kterým může důvěřovat, stává se z něj optimista a naopak, pokud zažívá věci tísnivé a okolí v něm vzbuzuje úzkost a strach, naladí se negativně. Pravda je, že v dospělosti ale může na sobě i hodně zapracovat a snad i změnit ono původní nastavení. Já sama například jsem, kam má paměť sahá, optimista a je pravda, že se mi potvrzuje české přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – lidé v mém okolí se ke mě chovají převážně dobře, protože se tak chovám já k nim. Na druhou stranu se ani mě nevyhnuly negativní události a jsem přesvědčená, že se nevyhýbají nikomu – každý si to musíme občas „vyžrat“, aby zase bylo dobře. Takže takhle k tomu přistupuji – jsem právě v té špatné fázi a už se těším, že přijde ta dobrá. Také se mi osvědčilo podívat se na svůj život ze širší perspektivy – co je můj problém ve srovnání s vesmírem, který je prý tvořen miliardou galaxií a v každé miliardou hvězd., co je můj problém z perspektivy lidstva nebo z perspektivy smrti. Většinou si uvědomím, že se trápím maličkostmi a že skutečně záleží, jak píše Marie, na úhlu pohledu. Teď už asi 14 dní jsem ve stresu z návalu práce v zaměstnání a blížících se termínů odevzdání nějakých prací. Mohu si říct, že jsem chudák, že mám tolik práce, ale taky, že je to fajn, že se nenudím a že si vydělám. A když to nezvládnu a bude v práci průšvih, nebudou mí šéfové v budoucnu po mě už tolik práce chtít, anebo mě vyhodí a pak si najdu práci, která není až tak stresující. Takže se v každém případě mám na co těšit.

Chceš něco říci? Tak do toho a napiš komentář!